Dva krůčky po mokrém písku

24. března 2013 v 13:35 | E. |  Recenze knihy

Autor: Anne-Dauphine JulliandNyní již šťastná autorka.
Anne-Dauphine Julliandová se narodila v roce 1973 v Paříži, kde žije dodnes. Vystudovala žurnalistiku a pracovala jako novinářka nejdříve v denním tisku, později ve specializovaných časopisech. V současné době má tři děti, čtvrté, dcerka Thais, zemřelo ve třech letech. O posledních měsících jejího života vypráví ve své knize Dva krůčky po mokrém písku, která se stala bestsellerem a za niž obdržela literární cenu Paroles des Patients.

http://storage.albatrosmedia.cz/albatrosmedia/images/large/ac9456f01cddc087334ed3ec0ebae9c4.jpg
Kniha: Až do dvou let byla Thais úplně normální dítě. Alespoň nic nesvědčilo o tom, že by tomu bylo jinak. Jednoho dne si však její matka na pláži všimla, že Thais chodí nejistě a vytáčí nožičku směrem ven. Zašla s ní tedy k lékaři, který jí po sérii vyšetření sdělil šokující zprávu. Její dcera trpí vzácnou genetickou nemocí, na kterou není lék, a zbývá jí jen několik měsíců života. Tehdy matka své dceři slíbí: "Budeš mít krásný život. Jiný než ostatní holčičky, ale život, na který budeš moct být pyšná."

Mé hodnocení: Knihu jsem přečetla na jeden nádech. Půjčila jsem si jí v knihovně. Zaujal mě název, obal a hlavně podnadpis - Skutečné příběhy. Přečetla jsem si obsah a i když jsem věděla že budu při čtení plakat, půjčit jsem si tu knížku musela. Anne-Dauphine vypráví dopodrobna o dnech, pocitech, maličké Thais i o její nemoci, o čtyřletém synovi který Thais bezvýhradně zbožňuje a poté také o novém miminku - malé Azylis - která touho chorobou také trpí ale ona má šanci žít, jelikož na to přišli brzy. Zato Thais se zhoršuje. Nejdřívě stáčí nožičky a třesou se jí ruce. Poté přestane chodit, mluvit, vidět a nakonec i slyšet. Ve třech letech zemře. Z noci na Štědrý den vydechla naposledy. Její nemoc je metachromatická leukodystrofie. Je to něco strašného. Brečela jsem od začátku do konce. Jediné je mi líto kromě toho že maličká Thais už mezi námi není a to, že jsem nemohla poznat tak silného človíčka odhodlaného žít a mít radost z života. Je pro mě obrovským vzorem. Ráda bych v budoucnu těmto dětem pomáhala, popřípadě založila nadaci. Tato kniha mi toho dala hodně do života, na popřemýšlení a toho že každý den se má žít jako by byl poslední. Jako byla v knize věta která se několikrát opakovala: Pokud nejde přidat dny životu, musíme život přidat do dnů které zbývají.
A tak děkuji autorce. Za to, že je tak silná a že se podělila o tuto životní lekci která je inspirací k životu pro ostatní. Všem Vám doporučuji tuto knihu si přečíst.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Martinka. Martinka. | Web | 24. března 2013 v 17:34 | Reagovat

Tak to si rozhodně přečtu! Mám ráda příběhy ze života.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



..


This blog was created on 14.3.2013.